V arabských státech u Perského zálivu se šíří strach. Navzdory velkorysým peněžním úlitbám totiž mezi tamními poddanými sílí odpor vůči autoritě. A nepatrné reformy jejich buřičství moc nezmírní, napsala agentura DPA. Arabští vládci v Zálivu dlouho věřili, že se vítr arabského jara jejich regionu vyhne obloukem. Nejspíše se ale přepočítali. 

Protesty v Ománu v roce 2011 se sice podařilo ukončit pomocí státního programu zaměstnanosti a přestavbou vlády, v Kuvajtu ale v minulých týdnech vycházely desetitisíce lidí do ulic, aby pod heslem “důstojnost národa” protestovaly proti novému volebnímu zákonu. 

V Bahrajnu stále ještě není u konce konfrontace mezi táborem loajálním králi a opozicí, která začala na jaře 2011. V Saúdské Arábii se ve Východní provincii bohaté na ropu nadále bouří šíité, přestože král Abdalláh zavedl podpory v nezaměstnanosti a policie tvrdě zasahuje proti demonstrantům. 

Ve Sjednocených arabských emirátech a v Kataru bylo nedávno zatčeno několik hlasitých kritiků, aby se tak případné protesty zadusily v zárodku. Emirát Katar se svou zpravodajskou televizí Al-Džazíra, který se s oblibou prezentuje jako příkladná země názorové svobody, si nejnověji vysloužil pokárání od organizace na obranu lidských práv Human Rights Watch kvůli návrhu nového tiskového zákona. Novela totiž zakotvuje tresty pro novináře, kteří se kriticky vyjádří o vládnoucí dynastii Sání, a před soudem může skončit i ten, kdo svými zprávami “ohrožuje dobré vztahy” mezi Katarem a dalšími arabskými státy. 

Demonstrace jsou v Kataru beztak zakázány. Zákaz demonstrací sice vydali už i vládci v Kuvajtu a Bahrajnu, tamní opozice je ale prostě ignoruje. 

Oficiálně sice dosud nebyly potvrzeny pověsti, že z Jordánska byli údajně nedávno vysláni do Kuvajtu vojáci, aby chránili rodinu emíra, šajcha Sabaha Ahmada Džábira Sabaha – celkově vzato ale dávají arabské monarchie najevo silnou solidaritu. 

Když v únoru 2011 zaplavila Bahrajn vlna protestů většinou vedených šíitskými opozičními skupinami, vyslal saúdskoarabský král Abdalláh do sousední země svou národní gardu na podporu tamní královské rodiny. Po druhém masovém protestu z prvního listopadového víkendu v Kuvajtu vyzval Kuvajťany ke klidu policejní šéf Dubaje, generál Zahí Chalfán Tamím. 

Tento názorově pevný dubajský policejní velitel mezitím už označil za největší nebezpečí pro státy v Zálivu spolu s Íránem také Muslimské bratrstvo. A není s tímto názorem sám. Některé státy v Zálivu sice v minulých měsících posílaly peníze do Egypta a Tuniska, kde se Muslimské bratrstvo už podílí na moci; ve vlastním domě ale nestojí ani o islamisty, ani o západně orientované reformátory. Když Evropská unie nedávno vyzvala vládu SAE k propuštění všech politických vězňů, reagovalo vedení emirátů pobouřeně. 

Co shledávají vládci v Abú Zabí, Rijádu a Kuvajtu na ideologii Muslimského bratrstva tolik nebezpečným, je teorie, že se islamistická vláda dobře snáší s institucemi demokratického systému. Pouze bahrajnský král Hamad bin Ísá Chalífa nevnímá sunnitské Muslimské bratrstvo jako hrozbu. Většina jeho nespokojených poddaných jsou totiž šíitští muslimové. 

Ani katarský emír, šajch Hamad bin Chalífa Sání, nemá ze zbožných bratří strach. Koneckonců patří už k nejvýznamnějším sponzorům jejich hnutí. Jako první arabský vládce navštívil v říjnu pásmo Gazy, které má pod kontrolou radikální islamistické hnutí Hamas – odnož Muslimského bratrstva. A v Kataru usazený egyptský duchovní šajch Júsuf Karadáví, který má na Al-Džazíře vlastní pořad, přináší ideologii islamistů do každého arabského obývacího pokoje. 

Ostatní vládci v Perském zálivu sice považují hru Katařanů za nebezpečnou, účinnou protistrategii ovšem proti ní nemají. Pokus Saúdské Arábie podpořit ještě radikálnější salafisty sice vyvolal nepokoje v některých oblastech, celkově ale dosud nebyl korunován úspěchem.