Dnes o neshodách ministrů zahraničí a obrany USA v pohledu na Sýrii, o novém projevu Bašára Asada, který jako by nabíral pevnou půdu pod nohama, demonstracích proti závodům Formule 1 a dalších událostech z Blízkého východu.
Minulý týden zažil americký Kongres zajímavou ukázku sílících rozporů mezi ministerstvem zahraničí a ministerstvem obrany, které v otázce Sýrie zaujímají stále protichůdnější postoje. Ministr zahraničí John Kerry tvrdil, že s rebely to jde vše náramně dobře a že je americká pomoc stále víc přibližuje k vytčenému cíli, tedy ke svržení Asadova režimu. Ministr obrany Chuck Hagel ale vykreslil zcela jiný obrázek – povstalecké hnutí se zmítá ve vnitřních konfliktech a Pentagon má stále větší problém se mezi povstalci vyznat, natož sledovat, kam míří a kdo mezi nimi hraje prim. Šéf generálního štábu Martin Dempsey se posléze přiklonil na stranu svého ministra a připustil, že dřívější prohlášení, podle nichž jsou USA s to rozlišit mezi povstalci skupiny, kterým zbraně dodávat a kterým ne, už nejsou pravda, protože za poslední půl rok se vše zkomplikovalo a zamotalo. Hagel navíc zdůraznil svůj nesouhlas s intervencí do Sýrie, když prohlásil, že vstup do „zdlouhavé a nejisté“ války může přinést nepředvídatelné důsledky a zatáhnout USA do plnohodnotného válečného konfliktu v regionu. Dodal, že by si Kongres měl být „zatraceně dobře jistý“, než schválí americkou vojenskou účast, a že i „drobné“ akce jako je vyhlášení bezletové zóny nebo humanitárního koridoru mohou vtáhnout USA do akce daleko přesahující původní plány.
Bašár Asad mezitím u příležitosti Dne nezávislosti v syrské státní televizi Ichbaríja vyjádřil důvěru v konečné vítězství. Během rozhovoru 30krát použil „terorismus“ a „teroristé“, šestkrát mluvil o odpadlictví od víry a „takfíru“, devětkrát použil slovo „válka“ a pětkrát se dotkl „kolonialismu“. Opozici zmínil v jediné odpovědi hned 18krát a exilovou opozici obvinil z rozněcování protinacionalistických nálad. Jeho sebevědomé vystupování lze do značné míry vysvětlit tím, že vládní jednotky v posledním týdnu dosáhly několika významných úspěchů (jejich souhrn na Syria Comment), přičemž se navíc objevuje stále více (nedoložitelných) zpráv, podle nichž vláda v Damašku s některými ze zhruba 300 stovek ozbrojených skupin úspěšně jedná o zastavení palby. Rusko mezitím stupňuje podporu Damašku a podle všeho se v hlavní otázce – tedy v požadavku Západu na odchod Bašára Asada od moci – sbližuje s Washingtonem, který už to nevnímá jako prioritu (bez ohledu na povinná oficiální prohlášení Johna Kerryho a dalších). Libanonský As Safír připomíná, že ačkoli bylo Rusko ve svém postoji vůči Sýrii na jednání G8 oficiálně osamocené, závěrečný dokument ze setkání obsahu požadavek na ukončení konfliktu prostřednictvím jednání a není v něm ani zmínka o nutnosti Asadovy demise. I Kerry poté prohlásil, že „čas je naším nepřítelem. Čím dříve se dohodneme, tím lépe,“ připomněl tzv. ženevskou dohodu, podle níž obě strany, tedy vláda i opozice, mají po vzájemné dohodě dodat zástupce do prozatímní vlády, která Sýrii dovede k předčasným volbám. Vedoucí představitelé pěti agentur OSN v této souvislosti vydali bezprecedentní společné prohlášení, v němž rovněž vyzývají, aby byl konflikt už konečně řešen jednáním…
…jenže bez ohledu na sbližování mezi USA a Ruskem (k čemuž nově přibyla i spolupráce tajných služeb obou zemí kvůli „Bostonu“) ale válka trvá dál a nejspíš potrvá ještě mnohem déle. USA potvrdily vyslání dalších vojáků do Jordánska, kteří mají být připraveni pro případ „zneužití chemických zbraní“ v Sýrii. (Francie a Británie nově znovu tvrdí, že mají „tajné důkazy“ o tom, že Asadova armáda už chemické zbraně použila.) Takový vývoj se ale nelíbí jordánskému Muslimskému bratrstvu, kteří požadují, aby vláda „přehodnotila cizí vojenskou přítomnost na jordánské půdě“. A aby vše nebylo už tak málo propletené, Izrael oznámil, že si vyhrazuje právo zasáhnout vojensky v Sýrii, pokud by chemické zbraně měly padnout do rukou rebelů, nebo blokovat dodávky zbraní syrským rebelům, které by se pak mohly obrátit proti Izraeli.
Exilová Syrská národní koalice (SNC) – to je ta skupina, co jako by byla nejdůležitější, než si Západ pro Sýrii vytvořil „prozatímního premiéra“ – se znovu po čase ozvala s nápadem, že by ráda zavedla v Sýrii „umírněnější, specifičtější verzi islámu“ a s pomocí islámských učenců by standardizovala různé formy šaríji, které už nyní džihádisté na obsazených územích nastolují. Ale možná je to taky jen jeden z posledních pokusů nedávno zrezignovaného šéfa exilové opozice Muáze Chatíba připomenout světu, že ještě žije. Navíc se dá usuzovat, že Fronta al Nusrá, která je hlavní silou džihádu v Sýrii a onehdy deklarovala svou podřízenost Al Kajdě, na nějakou umírněnou verzi šaríji v podání exilových figur nebude zvědavá. Náboženský konzervativismus talibánského střihu se ale džihádistům z Fronty aal Nusrá v převážně sekulární Sýrii prosazuje poměrně obtížně, a tak musejí k přesvědčování obyvatel dobytých měst či čtvrtí často používat násilí. Jinými slovy, i v tom je potíž.
Bahrajn. Po celém emirátu pokračují těžké srážky mezi prodemokratickými aktivisty a policií před nedělním závodem Formule 1. Opozice při masových protestech požaduje, aby organizátoři závod zrušili a uznali tak brutalitu režimu a jeho masivní porušování lidských práv. Bahrajnský korunní princ Hamdá Ísá al Chalífa připustil, že jeho země „není dokonalá“, ale trvá na tom, že pokrok tu je a že je prý vše „v mnohem lepším stavu než před rokem“. Občané Bahrajnu by podle něj neměli závody „politizovat“. Vedení FIA konstatuje, že Bahrajn je bezpečná země a závody se pojedou, ačkoli přicházejí první zprávy o zraněných a zatýkaných. Televizní tým britské ITV o protestech informoval a už byl z Bahrajnu vypovězen.
Justin Gengler, který vede specializovaný blog o Bahrajnu, na FP konstatuje, že konání závodů Formule 1 je dílem hlavně už zmíněného korunního prince, protože zbytek královské feudální rodiny by dal přednost méně pozornosti ze světa, která ve svém důsledku může jen zhoršit image Bahrajnu a přivolat tlaky zvenčí. Gengler dochází k závěru, že pokud by se měl závod opravdu zrušit, nebude ale výsledkem tlaku prodemokratické opozice, ale změnou mocenských vlivů uvnitř vládnoucí rodiny a tato dynamika by beztak nepřinesla nic dobrého z hlediska vnitropolitického nebo toho mezinárodního.
Minulý týden zemřel Ian Henderson, někdejší britský důstojník, který po více než 40 let vedl a organizoval brutální a beztrestnou policii bahrajnské vládnoucí rodiny (profil na IPS).
A stručně:
— Další desítky mrtvých a zraněných při pumových útocích v Iráku. Útoky na kandidáty politických stran už ve třetině provincií donutily úřady zrušit první “postamerické” volby.
— V saúdském Rijádu byylo otevřeno rehabiloitační středisko pro bojovníky Al Kajdy. Má jim tam být psychologickými prostředky rozmluven náboženský extremismus.
— Těsně před přistáním na letišti v Tripolisu kdosi ostřeloval boeing se 150 lidmi na palubě. Není prý jasné, zda šlo o cílenou střelbu, nebo o oslavnou palbu do vzduchu na nedaleké svatbě. V každém případě kulka z kalašnikova prošla kokpitem a skončila na záchodku…
— Kyrgyzie bude zkoumat, zda tamní mešity neprováděly nábor džihádistů do Sýrie. Tuniský muftí konstatuje, že „vývoz“ džihádistů z Tuniska do Sýrie je „velká chyba“ a „sexuální džihád“ (tedy uspokojování sexuálních potřeb islamistických bojovníků) je prostituce.
— Arabské země vůbec poprvé otevřeně jednaly o „oil peaku“, tedy okamžiku, kdy těžba ropy dosáhne vrcholu a následně už bude jen klesat.
— „Bezpečnostní koordinace mezi Izraelem a Egyptem navzdory nástupu Muslimského bratrstva k moci nejen pokračuje, ale je dokonce lepší než dříve.“ (Náčelník izraelského generálního štábu Benny Gantz)
— V Egyptě vznikl online web pro směnu peněz v černých kurzech (i s adresami a telefony dealerů).
— Deset jordánských policistů bylo zraněno při srážkách se syrskými uprchlíky, kteří protestovali proti životním podmínkám v táboře Zaatari.